Toskánsko

Od centrálního k přímořskému

Po naší vnitrozemní misi Toskánskem jsme si řekli, že už stačí. Hlavně nás začalo lákat moře, resp. ani ne tak nás, jako našeho malého synka. A naše neustálé konejšení, ještě vydrž a bude moříčko, už pomalu začínalo být trapné i nám. A tak jsme zavřeli dveře centrálnímu Toskánsku a vydali se směrem jihozápadním k městům Scarlino a Follonica, kde už je to, co by kamenem dohodil k ostrovu Elba.

Maremma = Slaný vzduch, slaný nádech vín

Cypřiše zmizely, a i úchvatná panoramata centrálního Toskánska vzala za své. Zato jsme se mohli nadýchat čerstvého přímořského vzduchu, který pro místní vinnou révu představuje nejednu výhodu. Dodává jí totiž naprosto jiný základ, než je tomu ve vnitrozemí. Jsme v Maremmě, přímořské části slavného Toskánska.

Předem jsme si domluvili setkání s panem Danielem Petriccim, šéfem malého biodynamického vinařství Petricci e dell Pianta. Jak se ukázalo, Daniele je skvělým a přátelským společníkem a při představování mu říkám, že moje italština není úplně v pořádku a musí mluvit pomaleji, než je zvyklý. Jinak musíme mluvit anglicky. Daniele se jen usmál a povídá: Máme přeci času dost, mluv italsky. A tak jsme tímto úvodem navázali naší spolupráci. Daniele nám ukázal celý svůj provoz, vinice a své betonové tanky, které jsme vlastně viděli vůbec poprvé. A když jsem se ho ptal, proč je, mimo jiné, používá, odpověděl, že už i antičtí vinaři produkovali víno v hliněných či kameninových amforách. A on se tak tímto přístupem vrací ke kořenům toskánské produkce. Skvěle tedy propojil historii se současností.

Před odjezdem ještě jedna perla

Také se vám nikdy nechce z výletů domů? A rádi byste si pobyt prodloužili minimálně o další dva až tři roky? Tak to máme podobně. Ale nedalo se nic dělat a pomalu jsme museli svou toskánskou anabázi uzavřít. S blížícím se koncem cesty ale moje žena nemohla přenést přes srdce to, že sama v Itálii nenašla jediného vinaře. Nutno říci, že celý Burgenland byla její práce. Ale nějak si usmyslela, že také zde přece musí najít někoho, kdo by přísným podmínkám Vinosterie vyhovoval.

A našla! Podere San Cristoforo. Malé biodynamické vinařství, kolem kterého jsme jezdili asi tak týden v kuse sem a tam, ale tím, že bylo schované mezi poli, vinicemi a kukuřicí, jsme si ho jednoduše nevšimli. A tak jsme večer v předposledním dnu pobytu zkusili napsat na WhatsApp Lorenzovi, současnému šéfovi tohoto statku a ani nečekali, že by se nám v dohledné době ozval zpátky. Trvalo to však asi 5 minut, než přišla odpověď, abychom přijeli druhý den dopoledne.

K vinařství vede polní cesta, která vám zbarví auto do tamního stejnokroje. Takže naše původně modrá Oktávka chytla zajímavý odstín prašné starošedi. Přivítal nás pohledný chlapík v přibližně našem věku a hned nás uvedl do své návštěvní místnosti. Tam už seděli dva hosté z Washingtonu. Jestli nám prý nebude vadit společnost – jistě že ne, a tak se Lorenzo pustil do své prezentace. Musím říct, že i když v současné době známe nemálo biodynamických vinařů, tak Lorenzo je této myšlence oddán asi úplně nejvíc. Zasvěceně vysvětloval nutnost řídit se biodynamickým kalendářem, jak důležité je sklizeň provádět v noci, za nic na světě nepoužívat chemii apod. A když najednou vytáhl LP desku Animals od Pink Floyd a prozradil, že jeho vino PINK je tímto albem inspirováno, bylo hotovo. Nešlo odolat a Lorenzo Zonin se svým vinařstvím Podere San Cristoforo má v portfoliu Vinosterie nezastupitelné místo. Až ochutnáte jeho Petit Verdot, napište nám své pocity. Protože i Francouz by mohl závidět, jak se této francouzské odrůdě daří v prosluněné italské Maremmě.