Vážení přátelé a kamarádi, vážení hosté našeho vinosterijského stánku v Křemži,
dovolte nám se zde s vámi podělit o pár postřehů z proběhlého ročníku Křemežského víkendu, kde
jsme mohli s naší Vinosterií být.

Bylo to naše stánkové úplně poprvé a skromně musím říci, že jsme od takové akce absolutně netušili,
co od ní čekat. Počasí bylo velmi proměnlivé a nedalo se vlastně spolehnout ani na modely různých
chytrých aplikací, které sledují předpovědi počasí. Ale my jsme si řekli, že počasí stejně neovlivníme,
a tak jsme tedy postavili naši Vinosteria základnu a šli do toho po hlavě.
Nejdříve jsme si malovali, že bychom mohli vyfotit náš stánek, abychom ho nabídli sociálním sítím a
lehce se veřejnosti pochlubili tím, že jsme tady. Ale od samotného startu, tedy pátečního večera až do
nedělního pozdního odpoledne, jsme takovou aktivitu neměli šanci realizovat. A to je vlastně jen
dobře. FB a IG jsou fajn aplikace, ale když jsou lidé spokojení přímo na místě, tak je to ta nejlepší věc,
která nás mohla potkat.

Očekávání:

Jak jsem napsal, bylo to naše vůbec první stánkové vystoupení, kdy jsme z kamenné a prostorné
kavárny v Českých Budějovicích, zamířili do plátěných prostor o rozměrech 4×2 metry. Teď do
takového zázemí pod tlakem našlapejte dvě lednice, mrazáček, mycí pult se špílbojem, ceníky,
výzdobu, bambilion skleniček a já nevím co všechno… a ještě se tam pohybujte tak, aby nebylo
zvenku vidět, že to je poprvé!
Co od toho čekat? Vlastně nic. Jen to nechat padat a podřídit se fyzikálním i nefyzikálním zákonům.

Když téměř selže to, co jste si mysleli, že neselže nikdy:

Skleničky!
Jsme přesvědčeni o tom, že naše vína nepatří do plastu, ani do papírového kelímku. Proto jsme se
rozhodli podávat našim hostům vínka jen do našich skleniček. A v tom fofru a shonu jsme si ani
nevšimli, že nám kvapem ubývá jejich počet. Hosté si chodili dále pro víno, ale nějak zrovna nevraceli
sklo zpátky. A pak v sobotu, kolem jedenácté hodiny večerní, na nás ve stojánku koukala jedna jediná
poslední sklenka, která se sama divila, kde jsou ostatní.
To nebyl hezký okamžik. A tak jsme skočili do auta a obratem v obýváku vybrali veškeré sklo, co lze
použít na víno a během 10 minut jsme ho měli ve stánku. Shodou okolností jsme nakonec tyto sklenky
použít nemuseli, protože se sklenky najednou začaly vracet a během pár minut jsme jich zase měli
dost pro každého. Ale zkušenost to byla zajímavá, děsivá a úsměvná zároveň.
V některých chvílích jsme dokonce museli operativně doplňovat zásoby vína, protože zájem hostů
předčil naše očekávání. A věřte, že to byl problém, který jsme řešili velmi rádi.

Program táhl:

Jak je v Křemži zvykem, v pivním stanu si na své přijdou kulturně vlastně téměř všichni, kteří na tento
minifest zavítají. Od dechovkářů, přes country, pop rock a v neposlední řadě i ska v podání skvělých
Sto zvířat. A každý takový interpret k nám zavál nejednoho hosta. Jsme moc rádi, že jsme s vámi
všemi mohli o víně hovořit, poslouchat vaše příběhy a mnohé z vás zajímali i ty příběhy naše. Skladba
našich hostů byla nepřeberná, od začínajících milovníků vína, přes zkušené vinaře, kterým jen tak
něco nechutná. A to je vlastně skvělé! Se všemi jsme dokázali najít společnou řeč a nabídnout to
správné vínečko.

Závěrem:

Na začátku tohoto blogu jste četli, že jsme od Křemežského víkendu vlastně nic neočekávali. A možná
právě proto nás tak mile překvapil.

Přinesl nám spoustu nových setkání, zajímavých rozhovorů, usměvavých tváří a hlavně pocit, že to,
co děláme, má smysl. Tři dny jsme s vámi mohli sdílet vína od vinařů, kterým věříme, poslouchat vaše
příběhy a vyprávět ty naše.
Děkujeme všem, kdo se u našeho stánku zastavili, ochutnali sklenku vína, vyplnili degustační kartu,
vrátili se za námi znovu nebo si jen přišli popovídat.
Bylo nám s vámi dobře.
A pokud nám Křemežský víkend něco potvrdil, pak to, že dobré víno chutná nejlépe tam, kde se
potkají příjemní lidé a pohodová atmosféra.

Těšíme se někdy příště na viděnou.