Od centrálního k přímořskému

Upřímně, Toskánsko jako takové zde nijak zvlášť představovat jistě nemusím. Toto slavné jméno regionu ve střední Itálii zná asi úplně každý. Stačí si jen třeba vzpomenout na film Gladiátor Ridleyho Scotta a všem naskočí scéna, jak Maximus kráčí obilím v ústrety své rodině. A hned máme Montepulciano a Montalcino s cypřiši jako na dlani. Nebo si vzpomeňme na sochu biblického Davida mistra Michelangela ve Florencii, šikmou věž v Pise apod.

Ano. Toskánsko bez cypřišů je jako, dle haškovského žargonu, voják bez sirek. Člověk jen žasne nad krásou těch jednoduchých a až někdy děsivě kýčovitých panoramat, která tato centrální oblast nabízí. K moři to není úplně blízko, ale to vám tak nevadí, protože ten klid, ticho a bezstarostnost, tak typická pro místní obyvatele, všechno přebíjí. Mnohdy si i říkáte, jestli tu náhodou, z nějakého důvodu, nezapomněli na čas. Ten se tu totiž, podle našeho mínění, měří zejména dle zrání hroznů na vinicích. Takže se nakonec zdá, že celému venkovskému centrálnímu Toskánsku udává směr a rychlost zejména Sangiovese.

Vinařství, kde je cítit antická historie

A teď pár otázek:

Kdo by nechtěl navštívit slavná městečka San Gimignano a Montalcino?

San Gimignano, to lenivé historické městečko se svými kamennými obytnými věžemi?

A Montalcino, kde musíte nejprve zdolat pár desítek výškových metrů, než stanete na místním náměstíčku? A stejně ani pak nemáte vyhráno, protože neustále pochodujete městečkem nahoru a dolů?

Stojí to za to

Když zdoláte pár kameninových vrcholků, vydýcháte se, protože před sebou neustále tlačíte červené golfky se synkem (mimochodem ty golfky jsou parádní nápad. Hned bych jejich vynálezci doporučil, aby si taky zkusil je rvát po nezpevněných cestách Itálie), tak na vás nádherně dýchne kus historie. Kamenné stavby kostelů, obytných domů či administrativních budov, jsou zasazeny do krajiny tak precizně, že máte pocit, jako by tam prostě vyrostly. A všude kam se podíváte jsou vinice. Sangiovese, Vernaccia di San Gimignano, Canaiolo, nebo Colorino…

A zrovna v S.Gimignanu, kolébce Chianti, jsme potkali Daniele Rottiho, majitele vinařství Campochiarenti. Skvělý chlapík, který hospodaří na statku postaveného kolem kostela San Nicola zbudovaného v roce 998, v době papeže Alexandra II.! A jelikož se věnuje zejména Chianti, je jeho hlavní odrůdou Sangiovese. Ochutnali jsme a spolupráce nešla odmítnout.

Ještě o pár desítek kilometrů jižněji se nalézá již zmíněné Montalcino. Pokud jsme hovořili o S.Gimignanu jako o lenivém městečku, tak Montalcino je jeho dvojče. V kamenných stavbách jsou dokonale zasazené hospůdky, bary a vinotéky. A tohle byl trochu paradox. Neměli jsme v plánu zde rozjíždět nějaké obchody či navazovat nějaké kontakty. Ani jsme neměli domluvenou žádnou schůzku, ale náhoda nás dovedla do zapadlé vinárničky statku Casanuova delle Cerbaie. A po svižné ochutnávce a vzájemného představení nebylo co řešit. Brunello z dílny CdC je fantastické.

Dodnes vlastně nechápeme, jak jsme tohle dokázali, protože v té době jsme pořád neměli žádný e-shop ani prodejnu. Jen ideu, která sice začala pomalu a jistě dostávat obrysy reálného projektu, ale pro mnoho lidí je to málo. Někdo potřebuje za partnera silného a stabilního hráče. My jsme byli jen dva lidé, kteří moc a moc chtěli.

A to nás čekala ještě přímořská část Toskánska!