Naše začátky

Představte si situaci, že máte v hlavě už dlouho myšlenku o tom, co chcete do budoucna dělat, ale něco vám pořád někde vzadu říká, že ještě není ten správný čas, že ještě nemáte dostatek informací, vědomostí a zkušeností, a že to prostě nemůže nikdy vyjít. A ono to je vlastně docela logické. Nemáte k dispozici vlastně nic, o co byste se mohli opřít, nemáte ty správné kontakty osobní či profesní, ani se neumíte nějak zvlášť dobře pohybovat v IT prostoru, nevíte pořádně nic o celním úřadu, daňových povinnostech a odpadovém hospodářství. Jen jednoduše víte, co chcete v následujících letech dělat.

A tak jsme se jednoho dne prostě rozhodli skočit do vody. Bez jistoty, že umíme plavat.

Divoké? Ano. A popravdě – pořád je.

První návštěvy vinařů

Při vší skromnosti říkám, že naštěstí máme pár prostých, ale důležitých výhod, bez kterých bychom toto vůbec nespustili. Dokážeme komunikovat německy a italsky a když všechno selže, nastoupí angličtina. A v neposlední řadě máme kolem sebe rodinu a přátele, kteří nám přejí a věří, že to všechno myslíme smrtelně vážně.

My jsme pouze věděli, co přesně chceme a možná ještě lepší bylo, že jsme věděli, co rozhodně nechceme. A tak jsme si našli několik vinařů (takhle to zní vlastně i docela jednoduše), kteří by nám naše striktní kritéria splnili. Domluvili jsme si s nimi setkání a s hrstkou vlastních financí, a ještě nižšího sebevědomí, jsme vyjeli do prosluněného Burgenlandu sbírat své první zkušenosti.

Jak se s našimi případnými budoucími partnery bavit? A budou se oni s námi vůbec chtít bavit? Tyhle myšlenky z hlavy nevytřesete ani omylem, i když máte domluvená setkání na přesnou hodinu.

A tady se to zlomilo úplně

Nikdy nezapomeneme na první setkání s vinařskou osobností, jakou je paní Gerti Wind z městečka St. Margarethen. „Ochutnáme jen trošku, Gerti“, říkala moje žena a po dvou neuvěřitelných hodinách se nám na stůl ve změti otevřených lahví a skleniček nevešlo už zhola nic. A tady to vlastně celé začalo DOOPRAVDY! Už nebylo kam couvnout, už jsme v tom lítali, naprosto beznadějně jsme se zbláznili (romantik by snad řekl zamilovali).

Neziderské jezero jsme před tímto výletem již navštívili, takže tamní prostředí pro nás úplně neznámé nebylo. Ale pořád to bylo z pohledu nadšených turistů. Ale najednou jsme už turisté nebyli, pomalu se z nás stávali obchodní partneři.

Kopance k tomu patří

Samozřejmě, že vše nešlo tak jednoduše. Třeba když jsme si před schůzkou s Rainerem Allacherem spletli jeho vinařství s konkurenčním Allacherem, protože vinaři tohoto jména jsou v okolí minimálně čtyři a chudák Rainer vlastně nevěděl, jestli tedy chceme mluvit s ním, nebo raději s jeho jmenovci. A jestli nás pro jistotu hned nevyhodit nebo nás raději pozvat dál.

Nebo když jsme jeli na schůzku k vinařce Judith Beck, která má golskou adresu In den Reben 1, ale nemohli jsme k ní trefit, protože její vinařství je, jak napovídá adresa, přímo mezi vinicemi a vede k ní cesta, která tak úplně nepřipomíná klasickou pozemní komunikaci. Setkání jsme měli domluvené od 14:00, už bylo 14:15 a my pořád jezdili někde kolem, GPS se nám motala dokola, ale my ne a ne trefit tu správnou cestu.

Ukázali nám společnou cestu

Ale všichni, se kterými jsme měli domluvená setkání nás pomalu, ale jistě, posouvali dál a dál. A i když jsme neměli v zádech fungující vinotéku nebo e-shop, věřili nám, věřili naší myšlence a filozofii, se kterou jsme přijeli. Od paní Gerti Wind, která nás jako první uvedla do světa burgenlandských vinařů, Christian Weiss, který nám mimo jiné ukázal, že skvělé nealko víno není jen iluze, Rainer Allacher, který je naprosto oddán myšlenkám biodynamiky a v neposlední řadě paní Judith Beck, u které jsme poznali, jak stejné odrůdy vín mohou chutnat úplně jinak. Stačí jen to chtít dělat jinak.

Děkujeme Burgenlandu a všem našim tamním partnerům. Vážíme si vás se vším co zosobňujete a přinášíte.